Indiánské léto na Elišce, 25.-28.9.2015
První výprava roku se odehrávala na základně Elišce v Hostýnských vrších o prodlouženém svatováclavském víkendu. Těsně před akcí asi třetina lidí odpadla, ale nás zbývajících šestnáct si to jaksepatří užilo.
V pátek už za šera a mrholení jsme dorazili k základně a večer prozpívali u krbu.
V sobotu pršelo, proto jsme dopoledne strávili v chalupě. Nejprve došlo na rukodělky - Krocani z keramické hlíny tvořili indiánské figurky, světlušky si zdobily lucerničky a vlčata vyráběla náhrdelníky z moduritových vlčích tesáků. A před obědem se ještě stihl program na první pomoc.
Přes poledne víceméně přestalo pršet, proto jsme mohli vyrazit do lesa na náročnou hru se získáváním indiánských slov. Náročné na tom bylo zejména to, že hráči k sobě byli za nohy přivázaní lanem, což v kopcovitém terénu způsobovalo různé zajímavé situace. Zbytek odpoledne jsme k všeobecnému nadšení věnovali lukostřelbě, zároveň s tím probíhaly také družinové programy. Večer nováčci absolvovali tradiční svíčkovou stezku a pak si ještě členstvo vynutilo noční hru na louce.
V neděli se konečně oblačnost začala trhat a dočkali jsme se i sluníčka. Toho jsme využili k dobytí zříceniny hradu Lukova, která sice byla nedaleká, ale protože jsme to vzali menší oklikou, abychom se řádně pokochali zdejší malebnou skalnatou krajinou, zvrhla se nevinná vycházka v téměř celodenní výlet. Autorku trasy před vzpourou zachránil jen zázračný fakt, že u hradu byla otevřená hospůdka, v níž vyhladovělé členstvo vykoupilo párky v rohlíku.
Zbytek dne po návratu na základnu byl věnován odpočinku a jídlu. Večer u potoka zaplanul slavnostní oheň, u nějž Vosa, Beruška a Míša složily světluškovský slib. Na to hned navázala porada světlušek a vlčat. Dohodli jsme rozdělení dosavadní velké smíšené družiny Papoušků na dvě samostatné - vlčáckou a světluščí - a obě si hned zvolily své šéfy. Pro letošní rok to budou Honza a Kimi. Den tím ještě nekončil, slezli jsme se u krbu a opékali si v něm na podzdní večeři párky.
Pondělí, poslední den výpravy, bylo konečně zcela slunečné. Zahájili jsme ho prvním úkolem naší celoroční hry Stoupání na horu, který splnili všichni, kdo si dobrovolně prodloužili rozcvičku o dvoukilometrový pochod lesem. Potěšilo mě, že si pohodlí odřekli všichni a vyrazili. Po snídani jsme si zahráli lesní golf a poté družiny vyplňovaly kvíz týkající se naší země, když dnes máme toho Václava.
No a pak už jsme fofrem uklízeli, balili, obědvali a brzo odpoledne vyráželi na zpáteční cestu. V autobuse jedna polovina oddílu spala a ta druhá se tím dobře bavila.
Doma jsme byli v pět hodin, jako vždy utahaní, ale plní zážitků. Bylo to fajn, všichni v pohodě zvládli déšť, kilometry i jiné útrapy a také všichni tři nováčci se projevovali velmi nadějně a výborně mezi nás zapadli. Takže díky vám všem!
