Ivančena, 25.4.2015
Byl krásný jarní den plný sluníčka a my jsme potřinácté vyrazili na Ivančenu uctít památku našich skautských bratří, kteří před sedmdesáti položili své životy za naši svobodu. Nenechali jsme si zkazit náladu známými firmami, které nejenže nedošly, ale ani nepovažovaly za vhodné se omluvit, a s veselou jsme vyrazili.
Vinou autobusu, který nepřijel, kdy měl, jsme hned na začátku získali zpoždění, které jsme pak v prvním úseku cesty doháněli usilovným pochodem. Na Hradové jsme si poleželi na sluníčku a pak už v klidu došli na Ivančenu, zvládli jsme to rekordně rychle, byli jste skvělí.
Dvojice se nejprve rozprchly kolem mohyly plnit výzkumné úkoly a v poledne začal vzpomínkový obřad. Promluvili pamětníci, zazněla státní i skautská hymna za působivého doprovodu trubačů, nechyběla minuta ticha. V nástupu vlajkonošů nás letos reprezentoval bratr Vlk.
Přidali jsme na mohylu svůj kámen, zakřičeli pokřik a úbočím Lysé pomalu scházeli do Ostravice. Cestou jsme si užili koulování posledními zbytky sněhu, prolézání kamenité stráně, kdo chtěl, doháněl nesplněné Hadí zkoušky. V Ostravici jsme úspěšnou expedici zakončili zmrzlinou a v sedm byli doma – uchození, ale opálení a plní dobré nálady z fajn výpravy. Nepřítomní o dost přišli. Tak zase za rok.
