43. skautský oddíl BÍLÍ HADI, Studénka

Když se v září ukázalo, že budeme zařizovat novou klubovnu – v historii Bílých hadů již třetí – dali jsme si předsevzetí, že Vánoce budeme slavit už v nové klubovně. Povedlo se – a tady se dozvíte, co tomu předcházelo.

Říjen jsme věnovali vyklízení místnosti, která se má stát naším novým druhým domovem. Kromě spousty zbytečností jsme objevili i velkou fotku Václava Havla – sice byla pokrčená, ale zasáhla Babočka s žehličkou a pan prezident je jako nový. Tak si ho někdy můžeme vyvěsit…

Jeden listopadový víkend jsme se s Chorošem vrhli na malování, neboť původní prastarý nátěr s podivnými květinovými motivy se nám zdál pro klubovnu krajně nevhodný a vzhledem ke svému věku i neestetický. Choroš se zručně oháněl válečkem, kypal barvu po podlaze a pověřoval mě vysoce náročnými úkoly, jako např. uvařit malé kafe a velký čaj, podržet, podat, přinést a odnést různé věci a v patřičnou dobu mu připomenout, ať udělá to či ono.

Stěhování věcí ze staré klubovny do nové připadlo na první prosincovou schůzku (4. 12. 2009), tedy shodou okolností do doby pátého výročí našeho nastěhování sem. Akce se zúčastnili nejen současní členové, ale na pomoc nám přispěchalo též několik dřívějších Bílých hadů a významnou posilou byla maminka Márfyho a Martina s autem. Likvidovali jsme výzdobu staré klubovny, balili spousty všeho možného do tašek a batohů, silní mužové stěhovali ze schodů skříně a čtyřčlenná automobilizovaná jednotka vše postupně odvážela do nové klubovny. Během necelých dvou hodin se nám podařilo zlikvidovat vše, co jsme vytvářeli pět let… O půl šesté večer po nás zůstaly jen depresivně holé stěny.

Druhý den, po výpravě, vrtali Choroš s Radkem do zdí hmoždinky na nástěnku, my ostatní jsme se snažili všechny věci aspoň trochu uklidit do skříní. Do úspěšného konce jsem úklid přivedla v neděli.

Zdá se, že stěhování se obešlo bez ztrát na životech a dokonce i na majetku – posléze se na nejrůznějších místech vynořilo vše, co jsme hledali, a dokonce se objevily i věci, o kterých jsme už ani nevěděli, že je máme.

Nová klubovna je sice menší, než ta předchozí, ale je hezká a útulná. Tak doufejme, že si v ní brzo zvykneme a že tam prožijeme co nejvíc dobrého.

Na závěr pochvaly a poděkování:

• mnohokrát děkujeme paní Márfyové, protože bez auta by si stěhování vyžádalo mnohem více úsilí a hlavně času;
• potěšilo nás, že tolik bývalých členů, konkrétně Martin, Peca, Datel, Honza a Heďa, nám ochotně přispěchalo na pomoc – děkujeme;
• velkou pochvalu si samozřejmě zaslouží také současní členové, neboť byli velmi pilní a stále se hlásili o novou práci.

Zuzka