Pololetní prázdniny na Vsetínských vrších, 4.-6.2.2011
Sraz byl v pátek ráno skoro ještě za tmy. Vlakem jsme vyrazili do Vsetína a odtud dále po svých. Výstup k chalupě sněhem a s bagáží byl dlouhý a namáhavý, a tak není divu, že jsme se těch 6 kilometrů ploužili bezmála tři hodiny. Ihned jsme začali topit, a sotva jsme vybalili, slezli jsme se všichni u kamen nebo na peci, kde bylo aspoň o trošku tepleji.
Poobědvali jsme zásoby z domova, řekli si něco k programu a vyrazili ven. Nejprve jsme bobovali na louce, pak Šyška zorganizoval hru s dobýváním věžiček, u které piškoti vydrželi až do západu slunce. Po večeři jsme v chalupě hráli ekologicko-zálesáckou simulační hru Trosečníci a brzo šli spát.
Zatímco v pátek ještě sněžilo, od soboty začalo tát. Po rozcvičce a snídani vypukla velká terénní hra Po stopách Yettiho. Dvě skupinky se předháněly na trase plné úkolů – čekalo je rozdělávání ohně, stavba přístřešku, ručkování po laně, sledování „krvavé“ stopy apod. V závěru na ně z lesa vyběhnul Choroš převlečený za Yettiho, a když mu hráči prozradili, jak se ošetřují omrzliny, dostali medaile.
Po návratu plném koulovaček a jiných sněhových radovánek vlítli Čmeláci do kuchyně vařit oběd, Lamy nařezaly a naštípaly spoustu dřeva. Odpoledne jsme zase šli ven. Využili jsme mokrého sněhu a postavili sněhuláka a pevnost, kterou jsme pak dobývali.
Večeře dnes byla romantická při svíčkách, neboť se vybil akumulátor, kterým se zde svítí. Po jídle ještě proběhla čajovna s povídáním o naší spoluzodpovědnosti za životní prostředí a přečetli jsme si známou řeč indiánského náčelníka Seattlea Jsme částí země a ona je částí nás… Pohybem v zimní krajině vyčerpané členstvo už v osm hodin svorně zalezlo do spacáků a v devět všichni spali. Neuvěřitelné.
Nedělní dopoledne jsme věnovali doplnění zásoby dřeva, dopisování kroniky, hře, při níž hráč měl přelézt stůl a shodit při tom co nejméně zápalkových krabiček na něm postavených, a stihli jsme také prvním úsekem zahájit dlouhodobou hru Dobývání hradů, která nás bude provázet na výpravách až do tábora. Tentokrát bylo úkolem co nejpřesněji odhadnout, kterým směrem se nachází vsetínské nádraží.
Po obědě vyvrcholilo balení a uklízení a ve dvě hodiny jsme vykročili na zpáteční cestu do Vsetína. Cestování většina vyplnila hrou v kvarteto a v sedm jsme se utahaní, ale spokojení loučili ve Studénce.
