43. skautský oddíl BÍLÍ HADI, Studénka

Letošní předtáborovka byla napínavá od samého začátku, neboť tři lidi na sraz dorazili pozdě a dva vůbec.

I přesto jsme v pátek večer zdárně dojeli do Vítkova. Poměrně rychle se nám podařilo dojít na Vikštejn. Postavili jsme stany, pokochali se západem slunce z vyhlídky a prolezli pár hradních sklepů.

V sobotu jsme sešli do údolí a vydali se podél Moravice. U Větřkovické lávky byla pauza na oběd, otužilci se brodili řekou, zbytek házel žabky.

Na další pauze jsme si zahráli hru, mimo to také tři týmy celou výpravu získávaly písmena do zprávy za poznávání rostlin, všímavost a různé jiné znalosti.

Poté přišel ne moc dlouhý, ale vydatný liják, takže jsme byli moc rádi, když jsme došli k bufetu pod Domoradovicemi, kde jsem se trochu usušili a dali si čaj a jiné dobroty. Mezitím jsme si něco řekli o papírenském splavu, který jsme v dešti minuli, o jeho staviteli Karlu Weisshuhnovi i jeho vnučce Joy Adamsonové, která v Africe zachraňovala divoká zvířata.

Poté nás čekal už jen kousek do kopce a tam jsme se utábořili. I přes všeobecnou zmoklost panovala vcelku veselá nálada.

Nedělní ráno bylo slunečné a horké. Zanedlouho jsme došli do Žimrovic, kde jsme se osvěžili kofolou, a v poledne i do zámeckého parku v Hradci.

Najedli jsme se, pobavili místní návštěvníky oblíbenou bojovou hrou boj o flašku a stihli prohlídku zámecké věže - nejlepší byla výstava mytologických bytostí ve sklepení.

Ve čtyři jsme byli doma. Ušli jsme 26 km, zvládli to i nováčci. Rozhodně potěšitelným faktem je, že ti, kteří už jsou u nás pár let a několik takových akcí zažili, se nejen bez problémů zvládnou postarat sami o sebe, ale ještě i pomoct méně zkušeným - díky!