43. skautský oddíl BÍLÍ HADI, Studénka

Se zájemci z řad družiny Krocanů jsme se zase jednou vypravili na malé prázdninové putování. V počtu pěti lidí jsme se sešli ve čtvrtek 7. srpna časně ráno na nádraží, abychom odcestovali vlakem do Bruntálu a odtud autobusem do Leskovce nad Moravicí. Sotva jsme vyjeli ze Studénky, přinutila jsem vyděšené Krocany, aby si rozlosovali jednotlivé etapy cesty, které budou mít na starost, čímž se z puťáku stal výlet s překvapením . Ale už teď prozradím, že nakonec vše dopadlo podle plánu.

Cestu vlakem jsme si jinak krátili otázkovou soutěží. Při otázce, jak se jmenovala opice v Setonově povídce, kterou jsme letos četli na táboře, se Mirek hluboce zamyslel: „Gábinka? Asi ne, tak se jmenovala ta holčička z Cvrčků, že?“

Leskovec se nachází na břehu Slezské Harty, takže stačilo pár kroků a byli jsme u vody. Vydali jsme se po břehu přehrady, na prvním vhodném místě se usadili a strávili tam koupáním, házením žabek, plaveckými úkoly Stezky a jinými radovánkami skoro celý den.

Pořádně vymáchaní jsme pozdě odpoledne pokračovali na hráz a pak po proudu Moravice ke Kružberku. Místo na spaní jsme našli dost pozdě, tak jsme jen postavili stany, uvařili večeři a utahaní šli brzo spát.

Sestra Čilli v noci úspěšně zvládla hodinovou zkoušku Noční bdění.

Vstávali jsme o půl osmé do slunečného rána. Po snídani (my s Čilli jsme si smažily lívance) jsme kolem břidlicových lomů seběhli ke Kružberku a následujících několik kilometrů putovali po jeho břehu. Po poledni jsme konečně došli k hrázi, odkud to byl už jen kousek k netrpělivě očekávané hospůdce s kofolou a obědem.

Během odpočinku přišla řeč na domácí zvířata, přičemž Hřib poznamenal: „Škoda našeho kozla Bobeše.“ „Co se s ním stalo?“ otázala jsem se soucitně, načež Hřib chmurně odvětil: „Snědli jsme ho.“

Pokračovali jsme kolem Moravice a odpoledne došlo i na koupání. Brzy nato jsme došli do Jánských Koupelí, bývalých lázní, dnes opuštěných, chátrajících a s podivnou tajemnou atmosférou.

Kousek za nimi, na kopci, jsme našli místo pro dnešní noc. Hoši si k večeři uvařili polívku z pytlíčku a ve stanu pak dlouze rozebírali všechny kuchařské pořady, co běží v televizi.

Třetí den byl od samého rána horký. Čekal nás náročný pochod divokým terénem s posledními zbytky vody. Skalnatou stezku nad řekou vystřídaly vyprahlé stráně, až po poledni jsme našli vodu a také byl čas si pořádně odpočinout u řeky plné raků. Pak už jen pár kilometrů do Podhradí, poslední odpočinek s plánováním zahajovací hry a Výročního splazu, a únavná cesta do Vítkova na vlak. Kus před nádražím nás chytila bouřka s vydatným slejvákem, takže v čekárně jsme zalili kytky v květináčích vyždímáním promočených triček a pak už přijel vlak.

Ve Studénce jsme byli v sedm hodin s 45 kilometry v nohách, totálně utahaní, ale plní zážitků…