43. skautský oddíl BÍLÍ HADI, Studénka

Za krásného jarního dne jsme se v bezmála kompletní sestavě vypravili do Oderských vrchů. Z Heřmánek jsme vyrazili kolem Panny Marie ve skále a pak přes Indiánskou stezku vedoucí ve stráni nad Odrou, cestou jsme poznávali kytky a někteří se pokoušeli o zkoušku Mlčenlivého hada.

Za Indiánkou na břehu Odry jsme se utábořili a vypukl hlavní program dne: kuchařská soutěž o Řád skautské vařečky. Členstvo se již na schůzce rozdělilo do čtyř týmů složených z jednoho skauta a tří vlčat či světlušek a jejich úkolem bylo na ohni uvařit libovolnou polévku, ovšem samozřejmě ne z pytlíku .

Porotci Alf, Babočka a Zuzka pak hodnotili nejen chuť výsledného pokrmu (ta byla ve všech případech nad očekávání výtečná), ale i vzájemnou spolupráci a zapojení všech členů (ani zde se nedalo vytknout nic zásadního) a také tábornickou stránku věci – tedy přípravu ohniště, udržování ohně a množství sirek použitých na jeho rozdělání. A to byla ta část, kde byly největší rozdíly, a která tak vlastně rozhodla o umístění jednotlivých týmů. Body se také měly odečítat za zapomenuté ingredience či zápalky, za vyhazování zbytků či za to, pokud někdo odmítl jíst výtvor svého týmu – to se však k mé velké radosti v žádném případě nestalo.

Vítězství nakonec připadlo týmu vedenému bratrem Hřibem, který společně s Perym a nováčkem Mikym ukuchtil výbornou česnekovou polévku s vejcem – jejich jména byla na věčnou paměť zaznamenána na putovní vařečku, navíc si vysloužili také skautské lžíce. Jen těsně druzí byli Vlk s Méďou, Rejskem a Orlem, na jejichž zeleninové polévce jsme si také pěkně pošmákli. Dobrý výkon však podala i zbývající družstva – úspěšně uvařila a posléze i s chutí zbaštila, takže když natrénují udržování ohně, jejich příštímu vítězství nic nestojí v cestě.

Nutno poznamenat, že ani porota se nenudila – zasloužil se o to Méďuv ešus skutálený do Odry, pro nějž se po menší honičce po břehu sestra vůdkyně akčně vrhla do vln i s mobilem v kapse (původní plán – k ešusu se dobrodit – poněkud pozměnilo jarní množství vody v řece ).

Bylo už pokročilé odpoledne, když jsme pokračovali v cestě. Od řeky jsme vystoupali na lesní cestu, kde jednak proběhla Alfova hra se stavbou věží z větví, jednak došlo na další Hadí zkoušku – skákání přes švihadlo. Ačkoliv Zuzčin výkon 150 přeskoků v kuse nikdo nedohnal, byla zkouška Hada skokana přiznána celé řadě lidí – Alfovi, Čilli, Vose, Berušce, Honzovi, Míši, Štice a Kimi. Míša, Méďa, Hřib a Štika navíc dnes slavně završili Hada poutníka po sedmdesáti (Papoušci) či osmdesáti (Krocani) kilometrech nachozených na letošních výpravách.

Během čekání na vlak jsme si vybírali odborky na tábor a v sedm večer byli doma.