43. skautský oddíl BÍLÍ HADI, Studénka

Patnáctý tábor Bílých hadů se již tradičně konal u Bobřího jezera na Vysočině. Počasí tentokrát bylo velmi proměnlivé, první dny tábora pršelo a teplota dosahovala pouhých deseti stupňů, posléze se oteplilo a zažili jsme i pár horkých slunečných dní. Tábor byl typický několika silnými nočními bouřkami s přívalovým deštěm a jednou dokonce kroupami.

Služby

V zimě jsme oživili družinový systém a tyto družiny (Čmeláci pod vedením Radka a Lamy s rádcem Daníkem) samozřejmě zůstaly zachovány i na táboře. Utkaly se spolu v tradičním Závodě o Březovou medaili i v celotáborové hře, vyrazily na samostatné družinové výpravy a hlavně vykonávaly táborovou službu.

Náplní práce služby je vaření, nakupování, uklízení kuchyně, příprava dřeva, přivážení pitné vody a jiné činnosti, které jsou zrovna potřeba. Letos služby proběhly vcelku úspěšně, jídlo bylo velmi dobré a až na pár výjimek včas, nákupy zvládly družiny výborně a párkrát se projevily i improvizační schopnosti rádců, když nebylo něco, co jsme potřebovali. Úklid – čas od času to sice v kuchyni vypadalo jako po výbuchu, ale vždy se to nějakým zázrakem podařilo uvést zpět do lidského stavu. Rádcové se práce chopili dosti iniciativně, dokázali si ji zorganizovat a spolupráce ve družinách byla ve většině případů dosti dobrá, jen občas bylo nutno některé mládence k práci volat vícekrát.

Poklady devíti moří aneb Tajemství chuťového pohárku

Anglické královně se přejedl porič, a proto vyslala do světa námořníky, aby jí přivezli recepty a ingredience na aspoň tři nová chutná jídla. Která posádka to dokáže, smí si ponechat poklady, které cestou nalezne…

Celotáborová hra s tímto exkluzivním názvem a námětem se vyznačovala komplikovanými pravidly. Téměř každý den proběhl zpravidla jeden úsek této hry (uzlování, signalizace přes jezero, štafeta na záchranném člunu, opékání makrel, osvobozování kapitána, noční plížení do tábora druhé posádky, udržování ohně z půl kila dřeva, vodní vybíjená a mnohé další). Za umístění v těchto úsecích získávaly posádky jednak azimuty k pokladům, jednak zlaťáky. Za zlaťáky nakupovaly recepty, ingredience a také políčka na kartách, z nichž složitě luštily, odkud se výše uvedené azimuty vlastně mají měřit.

Požadované tři recepty (koláče, kynuté knedlíky, bábovka, smažený sýr atd.) se podařilo uvařit oběma družinám, Lamy však získaly informace ke čtyřem pokladům, zatímco Čmeláci jen ke třem, a tak Lamy těsně zvítězily.

Závod o Březovou medaili

V 7. ročníku tohoto velkého závodu se tentokrát utkaly družiny. Disciplíny byly jak teoretické (znalost skautského zákona, historie apod.), praktické (první pomoc, mapa, rozdělávání ohně), tak pohybové (překážková dráha, lakros) i na bystrost (všímavost, šifry). Jako vždy byla větší úspěšnost v praktických disciplínách než v teoretických.

Spolupráce v obou družinách byla velmi dobrá, chvíli se dařilo jedněm, chvíli druhým, některé disciplíny byly velmi těsné a nakonec celý závod dopadl nerozhodně. To se nám ještě nestalo! Takovýto výsledek vyvolal všeobecné nadšení; není nad to, když jsou všichni stejně dobří. Vzpomínám, jak před pár lety kdosi v podobné situaci prohlásil, že radši prohraje, než by s těmi druhými remízoval – takže děkuju za váš vpravdě skautský a přátelský přístup, díky kterému celý závod proběhl v pohodové a veselé atmosféře.

Výpravy

Letošní dvoudenní výprava nás zavedla do obzvlášť malebné krajiny. První den jsme navštívili hrad Pernštejn a absolvovali zajímavou prohlídku, druhý den jsme putovali divokým údolím říčky Loučky. Úzká stezka plná balvanů a padlých kmenů nás vedla po příkré stráni nad řekou, až jsme dorazili do Trenckovy rokle se spoustou skalek a vodopádků, v níž se podle pověsti skrýval baron Trenck a ukryl zde své poklady. Ty jsme sice neobjevili, ale rokle se nám velmi líbila.

V posledním týdnu tábora ještě proběhly družinové výpravy. Ty byly jen odpolední a každá družina se mohla vydat, kam chtěla. Lamy vyrazily do Velkého Meziříčí na prohlídku tamního zámku a muzea, Čmeláci putovali lesy v okolí tábora a cestou soutěžili v různých skautských disciplínách o funkci podrádce. Oba rádcové si výpravy už doma pečlivě a zodpovědně naplánovali, takže měly zasloužený úspěch.

Vyrábění a jiné dovednosti

Došlo i na různé rukodělné činnosti. Brousili jsme nůž a zašívali trhlinu, vyráběli jsme kulisy a rekvizity k divadelní hře. Někteří hoši se ve volných chvílích věnovali vyřezávání a práci se dřevem. Dále si táborníci podle svého zájmu vybírali mezi malováním na sklo, skládáním origami, výrobou sádrových dlaždic a lasováním (o to byl velký zájem). Mladší členové se naučili signalizovat a starší zachraňovat tonoucího.

Divadlo

Letošní divadelní hrou, kterou jsme si jako vždy předposlední den tábora s velkým úspěchem zahráli sami pro sebe, byl Saturnin. Titulní roli sehrál Radek, v úloze tety Kateřiny vynikal Šyška v šatech a s parukou, hlavní role Jiřího Oulického byla svěřena Daníkovi (ten ovšem vehementně prosazoval, aby se mohl jmenovat Jarda Voulický). Divadlo se mimořádně vydařilo, i všichni ostatní byli dobří, ale nejlepší byl Jiřího pád do tůně – škopku s vodou – a scéna, v níž Saturnin dědečka učí džiu-džitsu… Už se těšíme na video!

Ohně

Jak je dobrým zvykem, slavnostním ohněm s písničkami, scénkami, povídáním a udělováním nejrůznějších zkoušek a ocenění byl tábor zahájen i ukončen. I letos zahořel také slibový oheň, tentokrát poprvé na novém místě mimo tábor, u něhož bratři Daník, Hynek, Garfield a Alf složili skautský slib. Nechyběl ani poradní oheň Bratrstva dobrého skutku a po dvou letech zahořel také oheň roverský, u něhož byli tři naši nejstarší členové přijati mezi rovery.

Přestože bylo ohňů tolik, každý byl jiný; program ke všem byl pečlivě připraven, osvědčené tradice zůstaly zachovány, některé věci jsme se naopak rozhodli pozměnit, a proto se chvíle strávené v kruhu v odlescích plamenů staly jednou z nezapomenutelných chvil našeho letošního táboření…  

Odborky a jiné úspěchy

I letos jsme na táboře splnili několik odborek:

Herectví: Radek

Odborku Školní prospěch na dalšího půl roku získali: Daník, Radek, Kačka, Garfield, Alf a Šyška.

Několik dalších odborek je těsně před dokončením.

Nováčkovskou zkoušku dokončili: Kačka, Garfield a Alf.

Radek uzavřel plnění Prvního stupně skautské zdatnosti.

Titul Sklenský tuleň 2011 za úspěšné absolvování otužilecké zkoušky vybojovali: Mirek, Šyška, Babočka, Choroš a Zuzka.

Všem blahopřejeme a jen tak dál!

Další hry

Jako každý rok proběhla stále oblíbená celodenní cesta za pokladem, kterou si účastníci letos obzvlášť pochvalovali, protože tentokrát skoro nezabloudili a všechny zprávy i poklad úspěšně našli.

S naším spřáteleným woodcrafterským kmenem Stopařů, který tábořívá pár kilometrů od nás, jsme sehráli hru Pevnosti, kterou jsme pak ještě opakovali sami. Daník zorganizoval táborovou olympiádu a hru Dědečci, Radek si připravil záchranářský běh a adrenalinovou večerní hru Malomocní, která patřila k nejúspěšnějším hrám tábora. Zopakovali jsme si různé poznatky ve hře, v níž se chodilo po stanovištích, a čím míň toho člověk věděl, tím víc se nachodil. Nemohla chybět populární dražba různých drobností, tentokrát spojená s hrou, při níž se hledaly a učily básničky.

Po loňském úspěchu Železné opony jsme museli přijít i s novou noční hrou. Tentokrát jsme se inspirovali anabází našich legionářů za 1. světové války – a tak lesem pobíhali legionáři, bolševici a bělogvardějci, bránily se svíčky před sfouknutím, četla se čísla na zádech protivníků, stříkalo se vodou, Choroš pobíhal s nalezenou uřezanou jedličkou, za níž se kryl a děsil tak nic netušící hráče… Bylo to docela dobré, do příště doladíme pravidla a nebude to mít chybu.

Mezi nejoblíbenější a nejužitečnější naše hry každoročně patří zdravotnická hra MASH, při níž jedna polovina hráčů zachraňuje a ošetřuje druhou, která má namaskována různá zranění. Je třeba říci, že hlavní maskér Choroš za ty roky získal slušný cvik a že letošní hře velmi napomohla nová receptura krve – med s potravinářským barvivem. (Jednak to jde mnohem lépe smýt než temperové barvy, jednak to Choroš mohl jako bonus plivat po vyděšených hráčích .) I letos proběhly dvě MASHe, jedna pro rovery, druhá pro mladší skauty. V obou skupinách se našlo několik dobrých zákroků, naopak několik věcí bylo špatně. A u těch mladších zůstává problémem chaotická organizace práce (i když je pravda, že letos to měli značně komplikováno Radkem, který bravurně zahrál hysterického muže a mistrně tím už tak dostatečný chaos zvyšoval. Tento dramatický výkon mu byl uznán i jako scénka do odborky Herectví .)

Zhodnocení

Letošní tábor byl námi všemi opět hodnocen jako velmi zdařilý. Počasí sice tolik nepřálo letním radovánkám jako loni, ale i tak jsme to zvládli a podařilo se zrealizovat téměř vše z plánovaného programu.

Nejprve výhrady: mnozí s sebou neměli předepsanou výzbroj, se kterou se počítalo v programu (scénář, kapesní nůž, velký batoh, krojové kraťasy…), přestože vše bylo několikrát opakováno a zdůrazňováno. V poledním klidu byl až na pár výjimek větší klid než loni, někteří však mají ve zvyku rozprávět dlouho po večerce. Věčný problém: pořádek. Plný počet bodů za úklid získali pouze Kačka a Mirek, u většiny ostatních to byly jen občasné nedostatky, ale našli se i dva mladí muži, které bych neváhala nazvat nepořádnými. Co se mně u některých obzvlášť nelíbilo, byla neochota vracet a uklízet vypůjčené a společné věci, neschopnost pochopit, že za společný oddílový majetek nese odpovědnost každý z nás.

No a teď naopak pochvaly: o úspěch tábora se velkou měrou zasloužili rádcové, kteří se velmi dobře a zodpovědně podíleli na přípravě a organizaci části programu, pomáhali mladším s plněním Nováčkovské zkoušky a v mnoha směrech byli velmi iniciativní. K tomu všemu vedli službu a účastnili se programu jako všichni ostatní. V této souvislosti bych chtěla vyzvednout zvláště Radka, který svou roverskou službu a své osobní úkoly vykonával doslova ve dne i v noci. Všichni ostatní přistupovali k programu a většinou i práci aktivně, ochotně a s nadšením, nikdo se neodmítal něčeho účastnit. Konflikty byly jen výjimečné a na táboře panovala dobrá pohoda a dobré vztahy, pořád bylo veselo.

Dokonalý tábor se dosud neuskutečnil, ale věřím, že letos jsme všichni konali, jak jsme dovedli nejlépe, protože Tábor nočních bouří patří k tomu lepšímu, co se v patnáctileté historii Bílých hadů odehrálo. Děkuju za vaši snahu, trpělivost, nezdolnost a veselou mysl, ochotu pomoci a schopnost hvízdat si v každých nesnázích…

Tábor 2011 skončil, ať žije tábor 2012.

Zuzka