Jdi na obsah Jdi na menu
 


TÁBOR POD ŠIROKÝM DUBEM, 4.-18.7.2015

29. 7. 2015

 

"Dopisy z tábora"

Recept na cukroví z kuchařky M. D. Rettigové

 

2015-tabor-pod-sirokym-dubem.jpg

Pro letošní rok jsme se utábořili v samém srdci hlubokých bukových lesů na Chřibech a byl to velmi dobrý tah. Vyplatilo se také to, že jsme neumožnili jen částečnou účast – byť to znamenalo o trochu menší množství táborníků, plánování programu se tím oproti loňsku výrazně usnadnilo a atmosféra tábora byla taky úplně jiná; mnozí se sehráli a skamarádili více než dřív.

Počasí nám přálo – vedra se v hlubokých lesích dala snést docela dobře, pršelo za celý tábor jen jeden den a dva večery.

Nováčci se docela chytali a ti, kteří s námi tábořili podruhé, oproti loňsku učinili viditelný pokrok.

Pět Bílých hadů se u slavnostního táborového ohně zavázalo ke snaze žít čestně a pomáhat druhým – bratr Mirek složil slib skautský, sestra Kimi a bratři Honza, Pery a Méďa slib světlušek a vlčat.

 

Celotáborová hra Trosečníci

t13--7-.jpg

Letošní velká táborová hra byla inspirována knihou Pán much a stali jsme se při ní trosečníky na pustém ostrově. To od nás vyžadovalo nejen nejrůznější zálesácké dovednosti potřebné pro přežití, ale i schopnost táhnout za jeden provaz, rozdělit si práci a dodržovat dohodnutá pravidla.

A tak jsme například rozdělávali oheň pomocí lupy, stopovali jídlo ke svačině, vařili čaje z léčivých rostlin, vymýšleli táborový řád, připravovali překvapení pro ostatní nebo po celou noc udržovali strážní oheň. Ze všeho nejlepší však byl „den trosečníků“, kdy se vedení stáhlo do role pozorovatelů a program i provoz tábora byl v rukou Krocanů. A všechno ten den klapalo nad očekávání dobře.

Každá družina za úspěšně zvládnutý úkol získala polínko do společného signálního ohně, který nám pak posloužil jako oheň závěrečný. A protože se družinám dařilo, byl oheň dostatečně velký na to, abychom byli zachráněni – a tak ze hry nevzešel žádný vítěz a žádný poražený, ale zvítězili jsme všichni. Protože jsme nejen přežili, ale taky jsme si to všechno v dobré pohodě užili.

 

Závod o Březovou medaili

Po dvouleté pauze jsme vzkřísili starý slavný závod O Březovou medaili. S faktem, že od posledního závodu se nám oddíl věkově velmi rozrůznil, jsme se vypořádali takto: závodily dvojice mladší + starší, přičemž řada disciplín probíhala tak, že během přípravy měl starší s mladším danou věc procvičit, načež soutěžní úkol pak plnil ten mladší.

Tímto způsobem byla zorganizována první pomoc, poznávání přírody, práce s mapou, uzlování. Dalšími disciplínami bylo rozdělávání ohně, u čehož byla dvojice svázaná za ruce (toto se líbilo ze všeho nejvíce), dále společná překážková dráha, komunikace (starší popisoval mladšímu tlakový obvaz, ale neviděli na sebe) či orientace, kdy mladší měl objevit ukrytou věc podle plánku nakresleného starším (to se většině vůbec nepovedlo). Díky tomu se mladší ledacos naučili, zatímco starší procvičili své vůdcovské schopnosti a umění druhému něco vysvětlit.

Dopadlo to dobře, žádná dvojice výrazně nezaostávala, i když v případě dvou nováčků by to chtělo o něco větší snahu. Nicméně ohlasy na závod byly dobré a vše probíhalo v přátelské atmosféře. Vítězství vybojovali Hřib s Méďou.

 

Další program

t14--08-.jpgDost jsme vyráběli – batikovali jsme táborová trička, pletli náramky. Další rukodělky proběhly v rámci tzv. kumštů, kdy si táborníci můžou zvolit dovednost podle svého zájmu – letos byla možnost malovat na sklo, vyrobit si turbánek, květinu z krepáku nebo indiánské sandály, ušít koženkový přívěsek na batoh nebo si vyzkoušet rytí do fólie a tisk. Z „nevyráběcích“ kumštů bylo v nabídce prusíkování, pečení cukroví dle receptu Magdaleny Dobromily Rettigové či fotografování.

Opět jsme secvičili dvě divadelní hry – Papoušci pohádku Sněhurka a čtyři trpaslíci, Krocani vlastně taky pohádku, ale v podání Járy Cimrmana – Dlouhého, Širokého a Krátkozrakého. Byl to nesmrtelný kulturní zážitek .

Hodně se povedly tradiční cesty za pokladem podle plánků a šifrovaných zpráv – Papoušci pátrali v nejbližším okolí tábora, Krocani se dostali dále, ale všichni to letos zvládli bez jakýchkoliv problémů.

t10--6-.jpgNejen šikovné ruce a bystré mozky si přišly na své, došlo i na svaly a rychlé nohy – často se hrálo ringo, proběhlo několik překážkových drah, Krocani si užili adrenalin při horolezení na Buchlovském kameni (jako nejnadějnější horolezec se projevil Mirek).

Nemohly chybět zdravotnické hry – Krocani tentokrát zazářili, úspěšně se vypořádali s autonehodou, úrazem elektřinou, pádem z výšky apod. Největším zážitkem však bylo vlečení Choroše ze zakouřeného sklepa, neboť Choroš to pojal realisticky a zamořil sklep sirnými knoty. Pro Papoušky jsme zase připravili „stezku nástrah“, při níž si měli poradit nejen s popáleninou či rozbitým kolenem, ale i s opilcem, ochotným řidičem či spolužákem prodávajícím cigarety (v této roli exceloval Choroš). Také Papouškům se dařilo; jediný Méďa od Choroše nakoupil, s Šyškou popil a nakonec se ještě nechal svézt autem :-).

A co dál? Bojovali jsme s obry, absolvovali přírodovědné stezky, pekli maso v Setonově hrnci, připomínali si sté výročí vzniku českého dívčího skautingu, psali kroniku, četli, zpívali… Papoušci si zkoušeli sestavit svůj rozpočet, v němž plánovali, jak během tábora naloží se svým kapesným. Krocani při jiné hře zjišťovali, proč všechny totalitní režimy zakazovaly skauting. Velkým zážitkem byla napínavá noční hra Malomocní, při níž se bratr Radek v roli smrtky jaksepatří vyřádil.

 

Výpravy

t09--04-.jpg

Nádherná krajina plná lesů a skal lákala k výpravám, a tak hned první den jsme si dali menší okruh po zajímavých místech v blízkém okolí tábora.

Družinové výpravy byly zkráceny deštěm, ale i tak jsme si je užili – Papoušci dobyli nejvyšší kopec Chřibů s kamennou rozhlednou, Krocani nezklamali: poté, co slavně dorazili na druhý konec Starých Hutí, byli napadeni vosou, a tak se nutně museli vrátit do tábora.

Po roční pauze jsme se vypravili na dvoudenní výpravu (děkujeme Márfymu za ohlídání tábora): kromě několika skal a zříceniny Cimburka jsme navštívili hrad Buchlov, a to zrovna v době kovářských slavností, díky čemuž si vlčata mohla zasoutěžit v hodu kovadlinou. I ti, kteří byli na takovémto putování poprvé, ho v pohodě zvládli, a ohlasy na výpravu byly nad očekávání dobré.

 

Skautské zkoušky

I letos se našlo pár lidí, kteří se domnívali, že se zkouška udělá tak nějak sama, což se neudělala, takže i tentokrát si z tábora přivážíme různé dluhy a nedodělávky, ale o to větší uznání patří těm, kteří své předsevzetí dotáhli do konce. Na letošním táboře byly uděleny tyto odznaky:

t07--02-.jpg

Dřevorubectví: Alf
Táborník: Čilli
Modelář: Honza
Výtvarnice: Kimi
Vaření: Vlk, Kimi, Méďa, Kolibřík
 
Bronzová stopa: Méďa
Stříbrná stopa/lucerna: Honza a Kimi
Zlatá stopa: Vlk

 

Kromě toho Čilli, Hřib, Honza,Kimi, Pery, Méďa, Kolibřík a Žabka získali titul Chřibský tuleň 2015 za úspěšné absolvování otužilecké zkoušky (v chladných dnech rozcvička v kraťasech a tričku, v teplejších dnech ranní sprchování studenou vodou – to bylo hodně výživné, ale většina otužilců zachovala kamennou tvář – nejvíce u toho ječely vůdkyně ).

Pokračovali jsme také s našimi Hadími zkouškami; kdo chtěl, mohl dokončit některou z těch, které nestihl přes rok, navíc byly vyhlášeny i tři nové.

  • Zkouška Žíznivého hada: Šyška, Čilli, Hřib, Vlk, Honza, Kimi, Pery, Méďa, Rejsek, Žabka
  • Zkouška Hada odvážlivce: všichni
  • Zkouška Hada cvičitele: všichni
  • Had kronikář: Vlk, Čilli
  • Had skokan: Pery
  • Had přírodovědec: Šyška, Honza, Vlk
  • Hravý had: Šyška
  • Mlčenlivý had: Honza

Všem blahopřejeme a přejeme, ať svých dovedností využívají ku prospěchu všech.

 

Služby

t13--3-.jpg

Úkolem táborové služby jsou všechny možné kuchyňské práce (od zatápění přes vaření až po úklid) a stejně jako loni se v nich střídaly tři skupinky – víceméně samostatně Krocani a pod vedením Babočky dvě papouščí skupinky. Nakupovat se chodilo ve dvou skupinách namíchaných z členů obou družin.

Nejslabší to bylo s úklidem, jinak ale vše fungovalo, mnozí se od loňska zlepšili, jídlo bylo velmi dobré a líbilo se mi, že Krocani sami od sebe doplňovali várnici s pitím.

 

Zhodnocení

t12--15-.jpgPrůměrná známka letošního tábora byla pěkná 1,3. Věřím, že na těžší chvíle se brzy zapomene, a že toho, na co budeme vzpomínat v dobrém, je spousta. O dobré pohodě a úspěšném programu svědčí i to, že už po pár dnech spousta lidí chodila s konstatováním, že je škoda, jak rychle to utíká.

Nejprve výhrady: s úklidem stanů to bylo nejhorší v případě nováčků, loňské známé firmy se významně polepšily, takže je to jen otázka zvyku. Někteří si potřebnou věc zahrabou ve svém „úklidu“ a pak tvrdí, že ji nemají („mamka mi kartáček na zuby nesbalila“). Horší to je s úklidem věcí společných – oddílovými pastelkami si kreslí každý rád, ale že by je i mohl uklidit, to napadne jen málokoho.

t13--5-.jpgJe škoda, že řada lidí se iniciativně přihlásí na různé skautské zkoušky, ale pak nic neudělají pro to, aby je taky splnili. Nevím, zda to je zapomnětlivost, lenost, nedostatek pevné vůle – každopádně to vidím jako problém, zvláště u těch starších. U těch odborek zas až o tolik nejde, ale ona se pak ta neschopnost dotáhnout věci do konce projevuje i leckde jinde.

A teď k pochvalám: všichni přistupovali k programu a většinou i práci aktivně a se zájmem, nikdo se neodmítal něčeho účastnit. Starší členové zastali poměrně dost práce, zvláště roveři byli cennou pomocí ve dnech, kdy jsme z dospěláků na táboře zůstaly s Babočkou samy. Práce při vaření byly všemi přijímány vcelku kladně, úklid samozřejmě už taková zábava není, zato několik vlčat bylo velmi aktivních při řezání dřeva (Honza, Pery, i další).

Je známá věc, že starší členové si nepamatují na své začátky, a proto jsou někdy k nováčkům kritičtější, než by se patřilo. I tak ale byly vztahy mezi mladšími a staršími až na výjimky dobré a aspoň snahu ti starší ocenili vždycky.

t03--20-.jpg

Výše nájmu za tábořiště a nižší účast než obvykle udělaly z hospodaření poměrně napínavou záležitost, a proto děkuji všem rodičům, kteří tábor jakkoliv podpořili – potravinovými i finančními dary, věcmi na odměny, odvozem věcí, pomocí se sháněním levných potravin…, díky čemuž jsme nemuseli na tábor obětovat veškeré skromné oddílové úspory . Dobrá věc se podařila a bezezbytku jsme naplnili skautský zákon o hospodárnosti…

Velký dík patří samozřejmě všem účastníkům, kteří se snažili konat, jak dovedou nejlépe. Zvláště roverům, kteří v případě potřeby dokázali být oporou jak mladším, tak vedení.

Poděkování si zaslouží též Vorvani za množství vykonané práce, ať už na táboře byli celou dobu, nebo jen pár dní.

Speciálně pak děkuji bývalým členům – potvrdili platnost přísloví, že v nouzi poznáš přítele.

Díky vám všem!

Tábor 2015 skončil, ať žije tábor 2016.

Zuzka

t01--5-.jpg

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Tábor pod Širokým dubem 2015