43. skautský oddíl BÍLÍ HADI, Studénka

Také letos jsme zamířili na nové místo, k Držkové na Hostýnských vrších. Oproti loňsku se jednalo o naprosto pohodový tábor jak po stránce zdravotní, tak i co se týče počasí – přišly dvě nebo tři večerní bouřky a jeden polodenní déšť, jinak jsme měli počasí slunečné. Koncem tábora sice bylo horko, ale nijak úmorné.

I přes letošní nejistou dobu, kdy jsme vlastně až do května nevěděli, jestli vůbec budeme moci jet, nás bylo zase o něco více než jindy. Díky tomu, že v posledních pár letech z oddílu odešlo jen minimum lidí, byl i věkový průměr o trochu vyšší, takže všichni tábor dobře zvládali a zastali spoustu práce a funkcí.

Agent, Ječmen a Dominik složili slib vlčat, Piškot a Veverka v závěru tábora postoupili z vlčat a světlušek do vyšší věkové kategorie – mezi skauty a skautky.

Program

Na letošním táboře jsme se více než jindy věnovali různému tvoření a rozvoji manuální zručnosti. Zpravidla probíhaly tři činnosti zároveň a každý si vybral podle svého zájmu. V nabídce bylo např. malování na tašky, skleničky či ramínka, pletení náramků přátelství, tvorba sádrových masek, kožených turbánků a indiánských lapačů snů. Úspěch měly ekologické zápisníky, pokladničky a pytlíky z použitého papíru, pet lahví a záclon. Vyráběli jsme také praky a meče na hru, vyřezávali čínské hůlky a jedli s nimi oběd a největšími našimi pracovními počiny byla stavba kolotoče, provazového žebříku a bosé stezky.

Ve velkém závodě O Březovou medaili, v němž se utkalo pět věkově smíšených týmů, jsme prověřili znalost přírodnin, schopnost komunikace a orientace, vybavení lékárniček a KPZ, vaření na ohni, uzlování a všímavost. Slavně zvítězili Kimi, Kuky, Šmudla a Fíbí, ale dařilo se všem. Obzvlášť chvályhodně proběhlo rozdělávání ohně a vaření večeře – bez problémů proběhla jak tábornická stránka věci (stavba ohniště a samotné vaření), tak i vzájemná spolupráce, rozdělení úkolů a zapojení všech.

Soutěžili jsme v lesní olympiádě, Krocani úspěšně zkoušeli lezení po skalách, vlčata a světlušky zdolávaly lanové překážky. Družiny podle šifrovaných instrukcí putovaly za pokladem – vlčata a světlušky jen v nejbližším okolí tábora, Krocani se vypravili o něco dál a měli to i s přespáním v lese. Nechyběly ani akční hry jako Bizoni, Hledání aztécké svatyně, Den trifidů či noční hra pro Krocany na motivy druhého odboje.

Upekli jsme skvělý chleba v popelu a v poledním klidu si užívali pohodu v hamakách. Rozšiřovali jsme si obzory při programech o dějinách skautingu, o důležitosti vody v přírodě, kryptologii za druhé světové války atd. Už nezbytnou tradicí je divadlo, které hrajeme sami sobě, a zdravotnické hry (vlčata a světlušky ošetřovaly rozbité koleno, pořezaný prst apod., Krocani se museli vypořádat s popáleným hrudníkem, amputovanou rukou, otravou léky apod.). Večery patřily sportům (fotbal, ringo, badminton, lakros, vybíjená, tyčkrle), četbě a zpěvu.

Skautské zkoušky

Kromě všeobecně zaměřeného programu, kterého se účastní všichni, mohou skauti své zájmy rozvíjet při plnění podmínek tzv. odborných odznaků. Velkým přínosem je, že takový odznak se nezíská hned – chce to dlouhodobější úsilí a ochotu opakovaně zkoušet a trénovat i náročnější úkoly.

I letos se až na pár výjimek podařilo dokončit vše, co bylo rozděláno. Většina se snažila, byla iniciativní, mnozí si ledacos předpřipravili již doma.

Divadelník: Méďa
Kuchař: Kimi, Vážka, Veverka, Jája
Kutil: Ječmen

Pátým rokem byla možnost získat speciální Odznak liliového trojlístku pro ty, kdo zvládli tři náročné úkoly (dle svého výběru) zaměřené na sebeovládání, pevnou vůli a schopnost odříct si něco příjemného. Např. chodit před budíčkem běhat, vydržet 2 dny bez sladkostí, 2 dny pít jen čistou vodu či projít v plavkách kopřivami. Úspěšných borců bylo i letos dost: Méďa, Rejsek, Žabka, Vážka, Péťa, Veverka, Jája, Piškot, Šmudla, Agent, Dominik, Čilli, Mirek a Zuzka.

Po roční pauze zase probíhala zkouška otužilců o titul Držkovský tuleň. Za pravidelné ranní otužování ve sprše, potoce či ranní rose jej získali: Méďa, Žabka, Vážka, Veverka, Piškot a Zuzka.

Výpravy

Kvůli protiepidemickým opatřením jsme byli nuceni vynechat oblíbenou výpravu za kulturou na nějaký hrad či zámek, ale o poznávání okolní krajiny jsme přesto nepřišli – při dvoudenním putování jsme se nejen svezli vláčkem Rajnochovické lesní železnice a prozkoumali partyzánský bunkr, ale také jsme úspěšně dobyli nejvyšší kopec Hostýnských vrchů – Kelčský Javorník. Z tamní parádní rozhledny jsme dohlédli až na Starý Jičín.

Kromě toho jsme si zašli na nedaleké skály a širší okolí jsme prozkoumali také při cestě za pokladem.

Práce

Tábořiště, ač jinak skvělé, mělo dvě nevýhody – jednak se musela dovážet pitná voda z vesnice, což přidávalo práci dospělým, jednak se vařilo na plynu a ne na klasických kamnech a to naopak nežádoucně ubíralo užitečnou práci s přípravou dřeva samotným táborníkům. Také nakupovat tentokrát mimořádně kvůli hygienickým opatřením chodili dospělí.

Kuchyňské služby s co největším zapojením dětí (od vaření až po úklid) jsme však zachovali i letos. Střídalo se pět skupinek pod vedením Babočky a částečně Čilli a Mirka. I když některá vlčata věnují větší pozornost tomu, jestli dostatečně pracují druzí, než svým vlastním úkolům, vesměs se všichni snažili a odvedli kus práce. Mimořádnou aktivitu vyvíjela služba starších, která se pojmenovala Restaurace a skutečně se snažila svému názvu dostát :-).

Zhodnocení

Byla to pohoda :-). Ukázalo se, že i koronavirová krize přinesla něco dobrého – většina táborníků si uvědomovala, že chybělo málo a vůbec jsme nejeli, takže se podle toho chovala a tábora i společnosti ostatních si řádně užívala.

I přes komplikace způsobené zrušením jarních schůzek se podařilo, že velkou část programu vymysleli a úspěšně zorganizovali Krocani – večerní sporty, řadu her, některé rukodělky a hlavně různé naučné a opakovací programy a hříčky pro vlčata a světlušky. Většina z nich se také zhostila některé potřebné funkce – táborová prodejna, vedení pokladní knihy, koordinace psaní kroniky, patron nováčků apod., takže toto je jednoznačný úspěch a díky za to.

Také nováčci se po prvních náročnějších dnech dobře zajeli a nakonec se úspěšně vypořádali se všemi nástrahami táborového života i s odloučením od rodičů.

Nezanedbatelná část účastníků byla vzorně aktivních a s příkladnou odvahou a nadšením se vrhala do nejrůznějších zkoušek, výzev, otužování, spaní pod širákem či v hamakách apod.

Při tak dlouhé akci samozřejmě není možné vyhnout se neshodám a konfliktům, ale vše bylo v mezích a s ubíhajícími dny bylo zřetelné, jak všechno funguje lépe a lépe.

Takže díky všem, kdo jste byli u toho a kdo jste se snažili konat, jak dovedete nejlépe.

Díky Vorvaňům, že do toho šli i letos a přijeli na pár dní, týden či celou dobu. Bez vás by to nešlo.

A děkujeme všem rodičům za důvěru a podporu, zvláště v tomto divokém roce, a za potravinové i materiální příspěvky.

Tábor 2020 skončil, ať žije tábor 2021.

Z.