43. skautský oddíl BÍLÍ HADI, Studénka

Po třech letech jsme se vrátili na osvědčené tábořiště uprostřed malebné krajiny Chřibů. Počasí nám přálo, pršelo jen dva dny, jinak jsme si užívali slunečných dní a měsíčních nocí.

Bylo nás o pár méně, než loni, ale podařilo se vytvořit mimořádně dobrou partu, kde za jeden provaz táhli všichni bez ohledu na věk či družinu.

Méďa, Kuky, Piškot, Veverka a Vážka složili slib skautský či vlčácký/světluškovský, Rejsek a Žabka v závěru tábora postoupili z vlčat a světlušek do vyšší věkové kategorie – mezi skauty a skautky.

Program

Letos jsme se rozhodli pro radikální zásah do programu a vynechali jsme celotáborovou hru. Byl to jednoznačně dobrý tah, program byl stále nabitý, ale ne hektický, a ušetřený čas jsme mohli věnovat tam, kde se ho dříve moc nedostávalo.

Hodně jsme tvořili a vyráběli – postavili jsme si dřevěný kolotoč, vypalovali lupou, batikovali trička, vyřezávalo se, Krocani si vyráběli sandály, vlčata a světlušky šily obaly na deníky. Několikrát přišly na program oblíbené kumšty, kdy si každý vybírá dovednost podle svého zájmu – tentokrát v nabídce bylo malování na sklo, výroba vějířů, turbánků na šátky, sádrových rukou, natáčení videa, pečení koláče a vaření z lesních rostlin.

Řada programů byla zaměřená na přírodu (noční vycházka, sluneční hodiny, hry o houbách či hmyzu, program o ekologicky šetrném nakupování pro skauty a o ochraně přírody pro vlčata a světlušky, kreslení mraků, výroba cedulek s básničkami a citáty o vodě a jejich rozvěšování v turistických přístřešcích u studánek…).

Po čase došlo zase na lanové překážky, družiny podle šifrovaných instrukcí putovaly za pokladem, nechybělo tradiční divadlo, které hrajeme sami sobě, ani zdravotnické hry (ve dvou variantách – vlčata a světlušky ošetřovaly rozbité koleno, puchýř apod., Krocani se museli vypořádat s amputací ruky, popálenmý hrudníkem, autonehodou a dalšími záludnostmi). Večery patřily sportům (letos hlavně lakros, dále vybíjená, ringo, frisbee, badminton), četbě a zpěvu.

Tábornické a skautské dovednosti jako rozdělávání ohně, orientaci a komunikaci, všímavost či fyzickou zdatnost si tři věkově smíšené týmy prověřily ve 12. ročníku závodu O Březovou medaili. Letošními (velmi těsnými) vítězi se stali Honza, Kuky a Šmudla.

Skautské zkoušky

Díky zrušení celotáborové hry jsme na odborky měli podstatně více času než jindy a to se odrazilo i v množství udělených odznaků. Až na drobné výjimky se podařilo dokončit vše, co bylo rozděláno, a můžeme říct, že naprostá většina se snažila a úkoly pilně plnila ve všech možných chvílích osobního volna.

Třetím rokem byla možnost získat speciální Odznak liliového trojlístku pro ty, kdo zvládli tři náročné úkoly (dle svého výběru) zaměřené na sebeovládání, pevnou vůli a schopnost odříct si něco příjemného. Např. chodit celý den bosky, vydržet 2 dny pít jen čistou vodu, rozdělit družině svou oblíbenou sladkost, vyrazit na stezku odvahy či projít v plavkách kopřivami. Letos se povedlo něco mimořádného, co asi hned tak nezopakujeme – odznak úspěšně získali úplně všichni táborníci včetně vedení.

Po roční pauze jsme se vrátili k otužilecké zkoušce o titul Chřibského tuleně, jenž získalo 10 borců, kteří se vydrželi pravidelně ráno sprchovat studenou vodou – byli to Čilli, Kimi, Honza, Méďa, Žabka, Vážka, Kuky, Mirek, Babočka a Zuzka.

Výpravy

Díky poloze tábořiště jsme měli na dosah ruky nejen krásné lesy se skalami, ale i kulturní památky.

Po družinách jsme vyrazili na důkladnou prohlídku zajímavého hradu Buchlova a později už společně i na krásný barokní zámek v Buchlovicích. Nejenže letos nikdo neremcal, že to je nuda, ale při večerním hodnocení dne pak mnozí děkovali, že mohli na prohlídku jít .

Tradiční dvoudenní putování pak směřovalo do přírody – přes nejvyšší kopec Chřibů s kamennou rozhlednou na Komínské i jiné skály, kolem zbytků nedostavěné dálnice ze 30. let a památníků chřibské partyzánské činnosti za války.

Služby

Úkolem táborové služby jsou všechny možné kuchyňské práce (od zatápění přes vaření až po úklid). Letos se v nich střídaly tři družiny – poměrně samostatně Krocani a pod vedením Babočky vlčata a světlušky. Nakupovat se chodilo ve dvou skupinách namíchaných z členů všech družin.

Ač by bylo dobré ještě zapracovat na úklidu, fungovali Krocani asi nejsamostatněji a nejlépe za posledních pár let. Světlušky byly v pohodě. Vlčata by mohla věnovat více pozornosti své práci a ne tomu, jestli druzí náhodou nedělají méně, zato ale kdykoliv ochotně řezala dřevo.

Zhodnocení

Naši zkušení členové letošní tábor zhodnotili jako jeden z nejlepších a také nováčci vyjadřovali spokojenost. Klíčovou roli v tom zcela jistě sehrála zmíněná přátelská atmosféra, letos nebyl nikdo, kdo by měl snahu vytvářet si skupinku sobě blízkých a ostatních si nevšímat – ve stanech Krocanů se v poledním klidu slézal prakticky celý tábor .

Část programu byla v rukou samotných členů, drobné programy a hry si připravily i světlušky a vlčata a bylo to výborné. Velmi dobře fungovali Krocani, pomáhali mladším (hlavně Čilli a Kimi), organizovali večerní sporty, zvládli náročnou cestu za pokladem v dešti i Den anarchie, kdy chod tábora byl zcela v jejich rukou, zatímco Vorvani se stáhli do rolí pozorovatelů.

Také nováčci se osvědčili, zdárně se vypořádali se všemi nástrahami táborového života i s odloučením od rodičů, do všeho se aktivně zapojovali. Pro mnohé je velkou výzvou nenechávat nikde ležet své věci a uklízet po práci věci společné, ale to se časem aspoň trochu zlepší. 

Děkujeme všem rodičům za důvěru a podporu, za potravinové i materiální příspěvky, odvoz věcí a za vše ostatní.

Díky také těm, kdo s námi nemohli být celou dobu, ale přijeli přiložit ruku k dílu aspoň na pár dní – Chorošovi, Václavkovi, Klárce a Šyškovi.

Velmi děkuji svým druhům z družiny Vorvaňů, Babočce, Mirkovi i nastávající Vorvanici Čilli, za nasazení při programu, v kuchyni i na poradách, za radostnou a tvůrčí náladu – s takovou partou jde všechno.

A díky vám všem, stálo to za to.

Tábor 2018 skončil, ať žije tábor 2019.

Zuzka