43. skautský oddíl BÍLÍ HADI, Studénka

Šestnáctý tábor Bílých hadů se posedmé a naposledy konal u Bobřího jezera na Vysočině. Počasí v první polovině tábora bylo extrémně horké a s občasnými bouřkami, ve druhé polovině došlo k citelnému ochlazení doprovázenému dešti. Na táboře vyvrcholily akce k připomínce stého výročí vzniku českého skautingu.

Celotáborová hra Století skautingu

V deseti úsecích hry jsme si prožili deset událostí z různých období stoleté existence českého skautingu. Začali jsme závodem s dvoukolákem (cesta na první tábor), poté stavěli stan z kosočtvercových celt, jako kurýři skautské pošty na podzim 1918 doručovali zásilky na různá místa, zachraňovali tři tonoucí děti jako bratr náčelník Plajner. Ohňovou štafetou jsme oslavili desáté výročí vzniku první Československé republiky, na jezeře si připomněli také úspěchy našich závodníků z řad vodních skautů, napínavý noční úsek (destrukce telefonního kabelu) zpodobnil odbojovou činnost skautů za druhé světové války. Období komunismu jsme ztvárnili třemi úseky – nočním přechodem bažiny (převádění uprchlíků přes hranice), ukrýváním zápisníku ve vězení a nakonec jsme nosili kameny na Ivančenu navzdory hlídkující Státní bezpečnosti.

Podle umístění v jednotlivých úsecích hry družiny získávaly ústřižky mapy okolí a písmena do zprávy o pokladu, kterou po celý tábor luštily a domýšlely. Hledáním pokladu hra vyvrcholila. Dobrá zpráva nakonec: dopadlo to nerozhodně, obě družiny jsou schopnými následovníky našich skautských předchůdců…

Oslava sta let

13. července 1912 vyrazili naši první skauti pod vedením Náčelníka Zakladatele A. B. Svojsíka pěšky z Prahy do Orlovských lesů na první tábor. Přesně sto let poté, 13. července 2012, vyvrcholily oslavy století v našem oddíle. Jak bylo dohodnuto na loňském puťáku oddílové rady, slavili jsme populární „žranicí“. Vůdcovsko-technická družina Vorvaňů uvařila polévku – vývar s nudlemi, Lamy jako hlavní chod těstoviny s lahodnou sýrovou omáčkou a Čmeláci to završili vzorně esteticky naservírovanými pudinky s ovocem. Jak se dalo čekat, v závěrečném hodnocení měl tento program nejlepší ohlasy .

A aby to nevypadalo, že jsme si své výročí připomínali jen hrami a jídlem, dodám, že po celý rok probíhala akce „Sto skautských činů“ zaměřená na konání dobrých skutků.

Výpravy

Letošní dvoudenní výprava nemohla směřovat jinam než do Orlovských lesů – do končin, kde se před sto lety konal první český skautský tábor. První den jsme prozkoumali lomy v okolí Lipnice nad Sázavou a navštívili také lipnický hrad. Ten se nám líbil natolik, že jsme ho s nadšením vydrželi prolézat hodinu a půl a pak jsme si ho ještě kreslili. Kolem orlovské myslivny, kde to všechno začalo, jsme se přesunuli k Wolkerovu památníčku, kde jsme se utábořili. Druhý den jsme prošli Orlovskými lesy do Humpolce a odtamtud se vrátili do Skleného.

Koncem tábora ještě proběhly jednodenní družinové výpravy. Čmeláci do tábora putovali z Ostrova kolem řeky Oslavy, Lamy šly z Křižanova přes přírodní rezervaci Šebeň (největší výskyt mravence pospolitého v ČR). Obě výpravy proběhly bez problémů a družiny si je pochvalovaly. Díky rádcům za přípravu a vedení!

Závod o březovou medaili

Letos proběhl již osmý ročník tohoto závodu. Vzhledem k tropickým vedrům a tím únavě a zdravotní oslabenosti části členstva jsme ho tentokrát pojali více odpočinkově. Družiny se utkaly v disciplínách teoretických (znalost skautského zákona, historie apod.), praktických (první pomoc, uzlování), pohybových (překážková jízda na kole, lakrosové přihrávky) i na bystrost (všímavost, šifry). Závod proběhl v přátelské atmosféře, družiny až na drobné výjimky spolupracovaly dobře, výsledky obou družiny byly velmi vyrovnané a nakonec o jednu disciplínu zvítězily Lamy.

Pokladovky

Při tradiční a stále oblíbené cestě za pokladem hráči poznají nejrůznější zákoutí táborové krajiny, procvičí si mysl při hledání a luštění šifer a podle toho, jak moc cestou bloudí, ujdou více či méně kilometrů :-). Letos jsme pokladovku připravili ve třech variantách, a to pro každou věkovou kategorii jednu. Vlčácko-světluščí sekce měla krátkou dvouhodinovou pokladovku v nejbližším okolí tábora, skauti vyrazili do vzdálenějšího okolí na celý den (ale nečekaně to zvládli za půl) a roveři se přesunuli vlakem do malebné krajiny říček, skal a tunelů mezi Níhovem a Řikonínem a měli to s přenocováním. Tato trojpokladovka byla z hlediska vůdců jakožto připravovačů, šifrovačů a rozmísťovačů zpráv činem lehce sebevražedným, ale všichni účastníci si to pochvalovali a záviděli těm starším, takže se to vyplatilo.

Vyrábění a jiné dovednosti

Letos jsme se o něco více věnovali rukodělkám a podobným činnostem. Kromě každoroční stavby kolotoče, vlajkového stožáru a jiných nezbytností a také již tradiční výroby kulis a rekvizit k divadelní hře jsme se učili plést turbánky, vlčácká sekce skládala origami a tvořila maňásky, většina skautů a roverů ve volných chvílích vyřezávala a tesala. V kumštech se letos objevila následující nabídka: šití obalů na deníky, lasování, výroba skřítků a koláží z přírodních materiálů, základní opravy kola, určování rostlin podle Klíče, měření výšek a základy fotografování.

Divadlo

Každý rok secvičíme a na konci tábora sami pro sebe sehrajeme divadelní hru. Letos jsme po pěti letech reprízovali Švestku Járy Cimrmana. V hlavní roli sklerotického vechtra ve výslužbě se vyžíval Radek, vechtrem ve službě se stal Daník, jeho zpívající nevěstou Čilli, Garf ztvárnil roli horolezce-vozíčkáře a také ostatní herci byli šikovní. Přestože jsme kvůli počasí museli divadlo odehrát ve srubu, bylo to povedené a už se těšíme na příště.

Ohně

Slavnostní zahajovací oheň měl kromě písniček a scének v programu také povídání o počátcích českého skautingu prokládané dobovými písněmi. U závěrečného ohně pak byly uděleny splněné odborky, vzpomínalo se a hodnotilo. Nezbytnou tradicí se již stal poradní oheň Bratrstva dobrého skutku, tentokrát rozdělený na dvě části – přijímání nováčků pro vlčáckou sekci a zamyšlení pro skauty a rádce. Nechyběl slibový oheň, u něhož bratr Šyška složil skautský slib a sestra Čilli a bratr Tygr slib světluškovský a vlčácký, což v našem oddíle byla premiéra.

Další program

Na táboře jsme dokončili sportovní Memoriál Rösslera-Ořovského, se kterým jsme začali už na jaře. S woodcraftery tábořícími na Waldenu jsme si zopakovali loňskou bojovou hru. Došlo také na lesní hru Pošty, při níž se vydělávaly peníze, které pak hráči zúročili v dražbě různých drobností. Daník pro vlčáckou sekci připravil velký desetiboj, ve volných chvílích se s úspěchem hrála Radkova strategická hra.

Rádcové měli velkou drsnou noční hru, inspirovanou první světovou válkou a spojenou se záchranou raněných. Pro skautskou sekci jsme připravili tradiční zdravotnickou hru MASH a nováčci ošetřovali popáleniny a oděrky namaskované rádci.

Sbírali jsme borůvky, uklízeli v lese odpadky, po večerech se četlo a zpívalo, družiny vydávaly táborový časopis, psalo a kreslilo se do kroniky, první týden byly na denním pořádku vodní hrátky spojené s dováděním na surfovacím prkně. Nedílnou součástí každého tábora jsou také lanové aktivity, letos ve dvou obtížnostech pro mladší a starší. Jednou si družiny k svačině opékaly párky na plovoucích ohništích na jezeře. Vlčata střílela ze vzduchovek, skauti si vyzkoušeli orientační běh. Nechyběla čajovna, družinové programy, lakros, kuličky, pozorování přírody a mnoho dalšího.

Odborky a jiné úspěchy

Letos se podařilo dokončit méně odborek než obvykle, ale něco přece:

Odborku Školní prospěch na dalšího půl roku získali: Tygr, Čilli a Hřib.

Nováčkovskou zkoušku skautskou dokončil Šyška, Nováčka vlčat Hřib.

Titul Sklenský tuleň 2012 za úspěšné absolvování otužilecké zkoušky získali: Daník, Mirek, Šyška, Tygr, Čilli, Hřib, Babočka a Choroš.

Všichni členové také vybojovali některou medaili v našem sportovním Memoriálu Josefa Rösslera-Ořovského.

Všem blahopřejeme a jen tak dál!

Zhodnocení

Ze závěrečného známkování vyplynulo, že Tábor skautského století můžeme opět zařadit k těm lepším. Významnou novinkou bylo to, že jsme poprvé měli vlčácko-světluščí sekci, takže část programu se dělila podle věku, což sice někdy bylo organizačně náročnější, ale nakonec vše klaplo k všeobecné spokojenosti. Přestože věkové rozpětí táborníků bylo větší, než na jaké jsme dosud byli zvyklí, a tím bylo i více možných třecích ploch, na průběhu tábora se to nijak negativně nepodepsalo a nálada byla přátelská a radostná (zejména ve druhé půli tábora, kdy už si všichni zvykli na nároky na ně kladené).

S pořádkem v osobních věcech to bylo o něco lepší než jindy, hůře na tom byli nováčci, takže se dá očekávat, že se to časem spraví. Líbilo se mi, že tolik lidí trávilo volné chvíle různým vyráběním ze dřeva, ovšem s následným úklidem nástrojů to bylo slabší. Kuchyňské služby fungovaly dosti dobře a samostatně, jídlo letos bylo naprosto bez problémů a zpoždění minimální, místy však bylo trochu slabší zapojení opravdu všech členů do práce. Potěšitelný byl zájem téměř všech, a zejména nováčků, o veškeré táborové činnosti, i ty méně příjemné byly přijímány vcelku bez výhrad.

Na Bobřím jezeře jsme prožili sedm táborů, více i méně dobrých. Myslím, že ten letošní se zařadil k těm lepším a že byl důstojným rozloučením s tímto krásným tábořištěm. Takže díky všem za snahu, veselou mysl, za odvedenou práci ve prospěch nás všech, za všechny ty malé dobré skutky a radosti, bez kterých by to zdaleka nebylo ono, a zvláště pak za osobní pokrok, který u několika členů byl nepřehlédnutelný.

Věřím, že jsme připraveni vykročit vstříc novým výzvám a novým zážitkům. Tábor 2012 skončil, ať žije tábor 2013.

Zuzka