43. skautský oddíl BÍLÍ HADI, Studénka

Letošní tábořiště získalo rekord co do vzdálenosti od domova, ale i přes zdlouhavé cestování to rozhodně stálo za to. Každý si přišel na své – malí lovili žáby v potoce, starší se proháněli po rybníce v loďkách, deštivé večery jsme v klidu prožili u ohně v týpí, v neustálém obležení byla také vyhlídková věž a nesmím zapomenout na parádní vysočinskou krajinu s nepřeberným množstvím možností pro průzkumné výpravy do okolí.

Počasí nám nepřálo tolik jako v minulých dvou letech – ve druhé půli tábora často pršelo, naštěstí většinou jen část dne. A díky možnosti usušit mokré věci ve srubu jsme se ani deštěm zpravidla nemuseli nechat odradit od plánovaného programu. Večerní ohně pak zachránilo již zmíněné týpí.

Kimi, Míša, Honza, Dino, Týna, Kačka a Simča složili slib skautský či vlčácký/světluškovský, Méďa v závěru tábora postoupil z vlčat do vyšší věkové kategorie – mezi skauty.

Celotáborová hra STOPAMI PŘEDKŮ

Při velké táborové hře jsme se ocitli v minulosti a úkolem bylo prožít (a přežít) deset dějinných událostí od příchodu Slovanů až po vznik Československa. Ačkoliv byli hráči rozdělení do tří týmů, nejednalo se o soutěž – výkony týmů se sčítaly, a nakonec šlo o to, jestli uspějí všichni, nebo nikdo. Týmy rychle pochopily, že si musejí pomáhat, a tak hra probíhala v pohodové atmosféře a vytyčený úkol byl zdárně splněn.

Ke slovu přišla nejen obratnost a fyzická zdatnost (při rytířských turnajích), ale také paměť a bystré myšlení (luštění hlaholice nebo absolvování středověké univerzity), fantazie a tvořivost (vymýšlení nových českých slov v rámci národního obrození), pevné nervy (vyplenění tábora husity), nebo manuální zručnost (výroba lavičky při tématu barokní architektura – všechny lavičky byly podařené a plně funkční a rozmístili jsme je na hrázích zdejších rybníků). A bez schopnosti domluvit se, rozdělit si úkoly a spolupracovat se to neobejde vůbec nikdy, nejen v boji s morovou epidemií nebo při zakládání demokratické republiky…

Závod o Březovou medaili

Konal se 11. ročník slavného závodu O Březovou medaili – soutěže věkově smíšených dvojic v nejrůznějších disciplínách (první pomoc, komunikace, manuální zručnost – šití, příroda, všímavost, práce s mapou, rozdělávání ohně z 0,5 kg dřeva, uzlování, fyzická zdatnost).

Před každou disciplínou byl čas na přípravu, kdy dvojice mohla požadovanou dovednost společně natrénovat – a tak důležitou součástí závodu bylo i vzájemné učení. Výsledky byly poměrně vyrovnané, vítězství vybojovali Vlk a Dino.

Další program

Rybníka jsme s nadšením využili ke koupání a plavbě na loďkách, učili jsme se zachraňovat tonoucího. Hrálo se divadlo, zdobili jsme si ramínka na kroje, skládali origami, večery patřily sportům (vybíjená, lakros, ringo, frisbee, badminton), četbě a zpěvu.

Nechyběly zdravotnické hry (ve dvou variantách – vlčata a světlušky ošetřovali rozbité koleno, puchýř apod., Krocani řešili useknutý prst, otřes mozku a další chuťovky), vytvářeli jsme si na tábor osobní rozpočet, poznávali okolní přírodu.

Táborová hra byla zaměřena na starší dějiny, ale Krocani při noční hře a dvou čajovnách zabrousili i do nedávnější minulosti – s ohledem na blízkost Polné jsme se bavili o hilsneriádě a antisemitismu a při hře se pokoušeli utéct přes železnou oponu.

Výpravy

Krásného prostředí Vysočiny jsme využili k nejedné výpravě.

Okolí tábora jsme hned v prvních dnech prozkoumali po družinách, později jsme také zamířili do nedaleké Polné, malebného městečka se spoustou historických památek. Navštívili jsme tam židovské muzeum a synagogu a také expozici starých řemesel v muzeu městském.

Nemohlo chybět ani tradiční dvoudenní putování, letos obzvlášť bohaté na zajímavosti – kamenné moře, Míchova skála s vyhlídkou, hrad Roštejn, Velký pařezitý rybník se skvělým koupáním a další.

Skautské zkoušky

Letos máme zase dost nedodělávek, nicméně nakonec byly uděleny tyto odznaky:

Atlet: Žabka, Dino, Méďa
Divadelnice: Míša
Topografie: Kari
Zdravotník: Méďa, Rejsek

Nováčkovská zkouška: Honza, Kimi, Míša, Vlk
Bronzová stopa/lucerna: Dino, Kačka, Simča
Stříbrná stopa/lucerna: Rejsek, Žabka
Zlatá stopa: Méďa

Ranní svítání: Kari

Druhým rokem byla možnost získat speciální Odznak liliového trojlístku pro ty, kdo zvládli tři náročné úkoly (dle svého výběru) zaměřené na sebeovládání, pevnou vůli a schopnost odříct si něco příjemného. Např. jít si několikrát ještě před budíčkem zaběhat, vydržet 2 dny bez sladkostí, odvážit se sám na noční hlídku či projít v plavkách kopřivami. Letos bylo úspěšných borců poměrně málo: Čilli, Kari, Vlk, Žabka, Méďa, Rejsek, Mirek a Zuzka.

Kvůli chladnému počasí po většinu tábora se poprvé po deseti letech nekonala otužilecká zkouška o titul Tuleně.

Služby

Úkolem táborové služby jsou všechny možné kuchyňské práce (od zatápění přes vaření až po úklid). Letos se v nich střídaly čtyři skupinky – víceméně samostatně skautky a skauti a pod vedením Babočky vlčata a světlušky. Nakupovat se chodilo ve dvou skupinách namíchaných z členů obou družin.

U mladších převažovali nováčci, takže ti se vším teprve seznamovali a pochopitelně pro ně bylo překvapením, co všechno je potřeba udělat. Ale i u starších to letos bylo slabší se samostatností a zapojením všech. To však nic nemění na tom, že na jídle jsme si vždy pošmákli a zpoždění byla jen malá a výjimečná.

Zhodnocení

Nebylo to špatné .

Bylo nás o něco více než jindy a třetinu táborníků tvořili malí nováčci, přesto tábor zvládali nad očekávání dobře. Sice moc nevydrží u práce apod., ale to je napoprvé normální. Zato projevili značnou odolnost, vypořádali se s nepohodlím táborového života, zapojovali se do zkoušek sebeovládání a ani pláč po rodičích se prakticky nekonal. Krocani nám však pomalu vstupují do kritických let, a tak jednak někteří začínají být pohodlní, jednak vzájemné vztahy byly místy bouřlivé a zdaleka ne tak pohodové, jako loni .

Nováčci, ale i někteří již starší, mají dosti svérázné představy o úklidu, ale to se většinou časem zlepší. Co se však nelepší, je zacházení se společnými věcmi – uklidit po práci nářadí či pastelky je stále pro mnohé nadlidský výkon. Ač jsme několikrát zdůrazňovali jejich nezbytnost a možnost půjčit si z oddílu, neměli někteří ešus či velký batoh, většinou však nikomu nic důležitého nechybělo.

Starší holky se moc pěkně staraly o světlušky, kluci zase iniciativně šípali dřevo, pumpovali vodu atd. Velmi dobře fungovaly noční hlídky, stále bylo dost dobrovolníků. Dost práce odvedli Šyška, Mirek a Alf – dřevo, voda, některé nákupy na kole, organizace táborového bodování, pomoc s organizací celotáborovky i dalších her a soutěží apod. Také Kari, Vlk a Čilli vedli večerní sporty a některé další hry, po večerech také chodili na porady. Díky všem! 

Po dvou pohodových táborech to letos bylo zase trochu náročnější, ale zvládli jsme to a v hodnocení tábora převažovaly jedničky (a mnohé byly s hvězdičkami).

Děkujeme všem rodičům za důvěru a podporu, za potravinové i materiální příspěvky, odvoz věcí a za vše ostatní.

Tábor 2017 skončil, ať žije tábor 2018.

Z.