43. skautský oddíl BÍLÍ HADI, Studénka

Rok se s rokem sešel zas a je tady Výroční splaz. Tentokrát na něm oslavíme již 15. narozeniny Bílých hadů. Za tímto účelem jsme se v pátek 18. listopadu, přesně v den výročí, společně s několika bývalými členy vypravili na základnu na Dolní Bečvě, kam jsme došli už za tmy.

Po zabydlení a rozfajrování krbu jsme připravili nováčkovskou svíčkovou cestu, povykládali si o br. J. Foglarovi – Jestřábovi a přečetli si jeho povídku Vrah přijde v noci. Poté nastal dlouho očekávaný okamžik, kdy White Snakes Studio poprvé promítlo film z letošního tábora, který publikum po skončení odměnilo potleskem a pochvalnými slovy. Následovala volná zábava, při níž Zuzka s Mirkem, Niki a Tygrem odborně uhňácali dort z mnoha různých ingrediencí a Choroš s Václavkou připravili výstavku ze starých bílohadovských písemností a jiných artefaktů. Bylo dost pozdě, když jsme se dostali do spacáků.

Sobotní listopadově pochmurný den jsme zahájili rozcvičkou. Baboččiny šílené cviky pak nováčci v kronice označili za výuku karate. Po snídani jsme se šli projít do okolí, cestou jsme si zahráli několik her – terénní morseovkové domino, míčkovou štafetu, poznej svůj strom a na želvičky. Ven jsme šli i po obědě, abychom si vyzkoušeli kreslení přírody a zahráli Radkovu hru s házením a trefováním.

Poté už začal oslavný program – čtyři družstva se utkala ve Velkém výročním devítiboji, který sestával ze skládání rozstříhaných fotek, vymýšlení rýmů na slova typu rajče, salám apod., trefování míčku lakroskou do kyblíka, empatie, rybářů, stolních kuželek, hledání rozdílů mezi obrázky, skládání domina a hádání popisovaných pojmů. Zvítězilo Modré družstvo ve složení Márfy, Mirek a Martin.

Na program přišel výroční projev vůdkyně oddílu (to je něco jako novoroční projev prezidenta republiky ) a předání ocenění rádcům a Babočce za vše, co vykonávají ve prospěch oddílu, dále dort, dárky (všem děkujeme za různé pochutiny i jiné nejedlé, avšak užitečné věci), načež jsme nad starými fotkami zrekapitulovali naši patnáctiletou historii. Následovala soutěž o lízátka, při níž se poznávali současní i bývalí členové na fotkách z útlého dětství (tímto všem rodičům děkuji za ochotu, s níž fotky dodali).

Zazpívali jsme si pár písniček, načež se mladší členstvo vrhlo na oblíbenou hru na upíra, zatímco pamětníci slzeli smíchy nad osm let starými zápisy v družinové kronice Jestřábů („Sešli jsme se jako vždy v 15.15, protože se to Chorošovi dobře pamatuje.“ „Dnes se v podstatě nedělo nic jiného, než že Choroš lepil po člunu záplaty a já jsem se na to musel dívat.“ „Chvíli řešíme problém, zda v Dánsku panuje polární noc, a pak i jaké tam vlastně mají hlavní město.“ „Opakuju s Václavkou v první pomoci mdloby, přičemž na mě jdou.“ „Po přivítání se celkem nic neděje – Choroš jakoby vymýšlí další bod programu a do zápisníku propiskou maluje ohradu.“). A to bylo pro dnešek vše.

V neděli program začal hrou, při níž se po chalupě chodilo od stanoviště ke stanovišti podle toho, jakou dotyčný zvolil odpověď na otázku z oddílové historie. Pak jsme se vypravili do lesa, kde proběhla nová velká hra. Tři týmy si vzájemně kořistily vlajky, hráči se zneškodňovali stržením krepáku z rukávu, bylo to dosti napínavé. Vítězství vybojoval tým modré vlajky, jehož barvy hájili Šyška, Niki, Václavka a Zuzka.

Po návratu na základnu nezbývalo než se vrhnout na přípravu oběda, dopisování kroniky, hodnocení, balení a úklid. Únavné cestování a před sedmou jsme se loučili ve Studénce.

Letos se Splaz obzvlášť vydařil, díky všem účastníkům za pohodovou a radostnou atmosféru. Za rok se splazíme na Severní hvězdě.